Cesta je cíl....

08.10.2017

  • Moje cesta je moje volba - rozhodla jsem se být fit a šťastná. Bez obalu, bez okolků, bez výmluv.  Rozhodla jsem se ke své facebookové skupině a  instragramu založit i blog, kde mě můžete také vyhledat a najít moje recepty. Naleznete zde tedy nejen recepty, které jsem sama vytvořila, ale vše okolo zdravějšího životího stylu a všech příčin našeho tápání na cestě životem. Každý si  musí najít tu svou cestu, na které bude šťastný.
  • Zdravější životní styl jde ruku v ruce nejen se zdravějším jídlem, ale i s pohybem, který je naší přirozeností,  se sportem, vnitřním klidem nás samotných a vnitřní rovnováhou našich duší. Dovolme si život žít...ne přežít.

  • Ze svých osobních zkušeností vím, že pokud chceme zhubnout,  musíme dostatečně a kvalitně jíst, nebojme se jídla. Jezme, ale přemýšlejme co jíme a naučme se správně jíst, tak aby naše tělo nestrádalo. Naučme se mít se rádi a naučme se také umět "vypnout" a uvolnit se. Nežijme jen ve spěchu, stresu a napětí. Dovolme si prostě jen tak být, pokorně a s láskou si užívat každý den naplno. Ano někdy to nejde tak, jak bychom si přáli, ale i přesto, můžeme na každém dni najít něco, co nám na pár okamžiků zlepší náladu, nebo alespoň dovolí přimout vše tak jak je. Naučme se najít pár minut na to, abychom se zklidnili a měli se rádi. Dovolme si to. Začněme každý sám u sebe a zkusme se podívat na svůj dosavadní životní styl. Já jsem to udělala a tak bych vám chtěla ukázat, že to jde i přes všechny překážky, které se nám staví do cesty. Ano vstala jsem z pomyslného dna už několikrát. Na otázku proč několikrát? Protože mě shon společnosti vždycky strhl špatným směrem a já se prostě nechala. Šla jsem s proudem, davem, jako ovečka. Pokaždé jsem si říkala kolikrát budu muset spadnout na dno, abych se z toho dna mohla odrazit, vstát a už se na něj nevrátit? Asi tolikrát, dokud to nepochopím a budu setrvávat v tom, v čem se necítím dobře. I ted jsem na cestě, opět... ale vím, že je správná a že je vlastně i cílem, neboť jdu správně.

  • Já jsem se za něčím pořád honila, chtěla jsem mít vše HNED, neuměla jsem čekat na pravou chvíli. Nechápala jsem, že to cílem mého snažení je vlastně ta celá cesta. Neboť kdybych došla do cíle, co by pak bylo? Cíl je pomyslný...cesta, po které jdeme  je vlastně cíl. Nejde o to rychle dojít do cíle, jde o tu cestu samotnou.

  • Dělalo mi ohromné problémy na cokoliv čekat. Vše jsem musela mít hned teď, nebo nejpozději zítra :-) /nadsázka, ale ne zase tak daleko od pravdy/. Když jsem svého cíle dosáhla, po chvíli mě to už nenaplňovalo, a po čase si člověk říkal a co dál? Příklad: zhubla jsem na vysněnou váhu a co dál? Pár měsíců to bylo fajn, ale pak co? Jsem přeci v pohodě, tak si můžu dělat to co zase dělá ta většina lidí kolem mě a přeci nemusím relaxovat, ale začnu se zase honit... Aha, ale ono se mi najednou vrací zase kila nahoru, mám špatnou náladu, jak je to možné?  Zhubla jsem 35 kg za necelý rok, paráda že? Byla jsem tak hrdá na sebe a to co jsem dokázala. Držela jsem váhu rok a půl, jak krásné to bylo. Fyzicky i psychicky jsem se cítila na té nejlepší úrovni. O ou.... najednou mě starosti dostaly tam kam chtěly.... na dno.... co jsem udělala? Na všechno jsem se vykašlala, šla jsem s davem a pokořená, váha rostla, až narostla zpátky tam, kde byla před celým snažením. Výsledkem byla špatná nálada a stres a nakonec i fyzická únava, vyhoření. Unavená, strhaná ženská, která pendlovala mezi prací, dětmi a domácností. Všechno se točilo jen kolem starostí a radost pramalá, nedělala jsem to co mě baví v širším slova smyslu. Neuměla jsem "vypnout" a relaxovat. Užít si chvilky jenom pro sebe. Co jsem si tímto způsobila? Zdravotní problémy, autoimunitní onemocnění štítné žlázy se sníženou funkcí a další zdravotní problémy. Ovšem dost stesku... pochopila jsem, že pokud chci být fit a šťastná, musím k tomu životu i tak přistupovat, ano pozdě myslíte si - ne - nikdy není pozdě, NIKDY NENÍ POZDĚ.

  • Moje cesta je i můj cíl.... žít a jíst zdravě, myslet pozitivně a zklidnit mysl. Začala jsem cvičit jógu.. nevěřila bych nikdy, jak je toto cvičení nádherně uvolňující, zpevňující celé tělo, relaxační a léčivé. JÓGOVÉ MYŠLENÍ A CVIČENÍ se stalo pro mě něčím, co prostě potřebuji, co mě činí naprosto šťastnou, neboť mě nic nedokáže tak zklidnit mou mysl. Po náročném pracovním dni potřebuji prostě "vypnout" "uvolnit se" "zklidnit mysl" "odpoutat se od vnějšího světa" - toto všechno mi JÓGA dovolí a umožní. Vždycky jsem si říkala, že je to taková nuda, stejně tak jako kalanetika nebo posilovací rehabilitační cvičení. Nikdy bych nevěřila, že mě to tak chytne a já budu konečně tak "volná". Je to neskutečně osvobozující pocit, když vnímáte jen sebe, svoje tělo, svůj dech a najednou máte tak nějak " prázdno", ale tak lehce a láskyplně "prázdno", že se budete cítit najednou tak úplní a všechno bude dávat smysl :-) Chce to prostě zkusit a hlavně nic neočekávat. Prostě se tomu musíte oddat. Dovolit, aby myšlenky odpluly a byly jste tu jen vy teď a tady.
  • Inspirací v jídle a hubnutí, nechť je Vám vše co zde najdete. Věřím, že mohu poradit i pomoci, jak v hubnutí, tak nalezení své vnitřní síly a rovnováhy. Samostudium informací o lidském těle, jeho fungování, stravování a potravinách, dále  o západní medicíně a psychosomatických vlivech na zdraví člověka mi dalo hodně síly začít u sebe objevovat zázraky bytí.  První rozhodnutí musí přijít ovšem z nás samotných. Nikdo Vám nemůže nic přikazovat. Pokud vy sami nebudete chtít a mít odvahu se odpíchnout ode dna, nikdo Vás za ruku nevytáhne, když vy se budete bránit. A pokud Vás vytáhne, stejně tam do toho bahna spadnete... je to o nás.. jen o nás samotných. Co komu dovolíme, co dovolíme sobě a jak se sebou chceme zacházet. Toto vše pak odráží postoj ostatních k nám. Pokud dovolíme, aby nám jiní ubližovali, zřejmě ubližujeme sami sobě a nevážíme si sebe. Vše je o našem vnitřním rozhodnutí. Dejme se do toho a pojďme po cestě, která je i cílem. Nečekejme stále na to, kdy už přijde ten očekávaný den, dovolená, oslava, prostě žijme TEĎ. Nehrabejme se v minulosti a nelpěme na ní. Učme se být teď a tady. Minulost, tu už nezměníme. Co bude, to nevíme, ale můžeme to mírně ovlivnit tím, co činíme teď. Jsou to stále stejné fráze že? Toho jste už přečetli no ne? Není to tak? Nehoní se Vám teď hlavou, že to jsou všechno nefungující klišé? A pokud to nefunguje, víte proč tomu tak je? Protože pokud už začneme žít radostněji, tak to nevydržíme. Ono to funguje, nesmíme se na to ovšem vykašlat. Necháme se srazit na kolena a nevážíme si maličkostí. Přestaňme se vymlouvat a zkusme se na všechno dívat z té lepší stránky. Jde to někdy velice těžko, ale jde to. Někdy nám život ukáže, že není peříčko. Je to tvrdý hráč, dává nám to někdy opravdu, jak se tak říká ,"sežrat", ale vždycky je tu důvod, zkusit to znovu a třeba právě proto i jinak. Přeji hodně sil a odvahy při změně Vaší cesty. Já na ní právě jsem. Vždy máme na výběr....je to jen o nás.